Ráda bych se s vámi podělila o náš příběh. Příběh, který má šťastný konec a který nám navždy změnil
život.
V létě 2020 jsme se s manželem po dlouhém snažení o miminko rozhodli, že už se nechceme trápit
v centrech asistované reprodukce a že se nám celý ten proces vůbec nelíbí. Z hormonů mi bylo celé
měsíce akorát tak špatně a moje tělo už mi nepřišlo moje. Pouze jako schránka na oplodnění. To se
ani nikdy nepovedlo.
Měla jsem plné zuby rad, jak otěhotnět
Nikdy jsem neotěhotněla. Proč? To nikdo neví. Už jsem měla plné zuby rad, co
nám všichni dávali – nemysli na to, kupte si psa, jeďte na dovolenou, zkus tenhle a tenhle přípravek,
vitamíny, čaje, cvičení…
Mohla bych vydat knihu, kolik rad jsem dostala. A světe div se, žádná nezabrala…
Měsíc, než jsem měla podstoupit IVF, už jsem se cítila na dně. Brečela jsem v noci na dovolené,
protože jsem zase dostala menstruaci a vzbudila jsem manžela, že už dál nemůžu. Že já tu každý
měsíc brečím, že to zase nevyšlo, a někde brečí nějaké miminko, co nemá maminku a že to přece dává smysl.
Že si takové miminko vezmeme domů a dáme mu všechnu tu lásku, co v sobě máme.
Manžel nebyl ihned pro, začali jsme si zjišťovat všechny informace o adopci, koukali jsme na
dokumenty, navštívili jsme Středisko náhradní rodinné péče, kde nám zodpověděli všechny naše
dotazy a i manžel to začal cítit stejně.
Čekali jsme pouhé tři týdny, než zazvonil kouzelný telefon
V září 2020 jsme podali žádost o adopci na úřadě městské části. Hned další týden u nás byla sociální
pracovnice z OSPODu (odbor sociálně právní ochrany dětí) na prohlídce a na prvním pohovoru.
Návštěva proběhla skvěle, paní byla velice milá a celý proces nám znovu popsala. Poté jsme si už
vybírali organizaci, kde budeme absolvovat přípravné kurzy.
Vybrali jsme si Dobrou rodinu a jsme rádi, že jsme byli zrovna tam.
Přípravný kurz začal v březnu 2021 a byl velice komplexní a dlouhý, dozvěděli jsme se podrobnosti a
specifika výchovy přijatých dětí, jaké mohou mít zdravotní problémy kvůli nesledovanému
těhotenství například závislých matek často bez domova. Co to znamená mít doma dítě, které si
prošlo traumatem z opuštění matky, ale také jak pracovat s tím, když je dítě jiného etnika.
V září 2021 jsme byli schváleni a zařazeni do seznamu žadatelů. Bylo nám řečeno, že budeme čekat
cca 3-5 měsíců. Čekali jsme přesně tři týdny… Na přípravách nám říkali, že zavolají v dobu, kdy se to
bude nejméně hodit a kdy to budeme nejméně čekat.
Vybrali nás jako vhodné žadatel pro dvojčátka
Doteď mi při té vzpomínce buší srdce jako o život. Zavolala mi paní z Magistrátu, představila se mi (já
ale věděla, kdo to je, měla jsem její číslo uložené). Zatím jsem byla klidná a pozdravila ji. Ona mi
začala vyprávět, že nás vybrali jako vhodné žadatele pro dvojčátka, která se narodila na jaře tohoto
roku. Holka a kluk. Stále jsem byla až překvapivě klidná. Když jsem si tuto situaci dřív představovala,
myslela jsem, že budu asi skákat po hlavě, ale já jsem jen říkala: aha, ano ano, aha. Nakonec se mě
zeptala, zda bychom mohli s manželem přijít další den podívat se na spis miminek. Řekla jsem, že ano, ale že se nejdřív musím domluvit s manželem.
Zavěsila jsem. Vytočila číslo manžela a už jsem klidná přestávala být. Kuba mi to zvedl a já jen: Je to tady a jsou to dvojčata!!!! (klidná Týna byla ta tam). Můj muž tomu nejdřív nemohl jaksi uvěřit, hlavně té informaci o
počtu dětí. Stále počítal dokola do dvou. Pak už jsem se zmohla jen na zavolání zpět na magistrát,
že další den můžeme být na MHMP v 10:00.
Hned jak nám ukázali fotky, rozbrečela jsem se
Ani jednoho z nás by nenapadlo, že přesně za dva týdny, už budeme mít ty mrňousky doma.
Ve čtvrtek 7. 10. 2021 jsme se na MHMP seznámili se všemi informacemi o našich dětech. Víme, kde a
v kolik hodin se přesně narodily, jak porod probíhal, kdo je jejich biologická matka a co už mají za
těch pár měsíců za sebou. Když jsme si to všechno vyslechli, zeptali se nás, zda chceme vidět fotky.
Hned jak nám je ukázali, rozbrečela jsem se. Poprvé jsem ty naše dětičky uviděla a měla jsem jasno –
TI JSOU PROSTĚ NAŠI.
Paní na magistrátu byla neuvěřitelně ochotná a milá, vysvětlila nám další postup. Na následující den
se domluvila schůzka na krajském úřadě, kam děti spadají. V telefonu mi paní z KÚ řekla, že pokud
budeme chtít, cestou zpět do Prahy se můžeme zastavit u přechodné pěstounky a s dětmi se
seznámit.
Máme OBROVSKÉ štěstí, že naše děti byly od 4. dne svého života u přechodné pěstounky tety Léni,
která nám ta naše miminka krásně vymazlila a vypiplala. Už navždy jí za to budeme vděční, všichni
čtyři.
Jaké to setkání bude? Bude to láska na první pohled?
Nejdůležitější den celého našeho procesu je pátek 8. 10. 2021. V ten den, cestou z krajského úřadu,
jsme se jeli seznámit s našimi dětmi. Měli jsme v sobě neuvěřitelný mix emocí, myšlenek,
otázek… Jaké to setkání bude? Jaké budou děti? Bude to láska na první pohled? Budeme cítit, že je to
to pravé? Jak na nás budou děti reagovat? Jaký bude ten první okamžik? Co když se něco zvrtne? Co
ta biologická rodina? Co když nám u spisu zapomněli něco říct?
Dorazili jsme na místo. Zazvonili jsme a otevřela nám sympatická teta Léňa. Hned jsme se šli podívat
na děti. Máme velké štěstí, že teta Léňa nám všechno fotila a natáčela. Když jsme přišli k postýlkám,
Lenka nás hned pobídla, abychom si děti pochovali. Já si vzala chlapečka a Kuba holčičku. Ihned jsme
se rozbrečeli a věděli jsme, že to jsou ty naše děti, na které jsme tak dlouho čekali. Bylo to celé tak
neuvěřitelně přirozené, jak kdybychom je znali odjakživa a jenom si je vyzvedli z hlídání.
Máma bez devíti měsíců příprav
S manželem se shodujeme, že prvních 24 hodin bylo opravdu nejtěžších. A já byla extrémně vyčerpaná. Přece jen se ve dvou týdnech absolutně vzdát svého předchozího života a stát se mámou, jak ráda říkám, na 200%.
Byl to pro moje tělo ohromný šok, změna životního stylu a hlavně změna role. Už jsem nebyla jen
Týna sama za sebe. Ale máma. Bez devíti měsíců na přípravu a bez miminek, které prvních pár týdnů
„jen“ leží. Ale dvou skoro pětiměsíčních dětí, které už měly svůj režim, svoje zvyky a potřeby spousty
pozornosti.
Bylo to extrémně náročné, ale jaké mateřství není?
Dnes se tu koukám na ty svoje už skoro dvouleté děti, máme za sebou několik soudů a teď v únoru nás čeká ten poslední. Ten, ze kterého budeme odcházet jako rodina se stejným příjmením, do pár dnů budeme mít nové rodné listy se jmény, které jsme jim vybrali my – Emma a Patrik, s novým rodným číslem, aby je bio matka nemohla dohledat.
A já se těším, až budu moct sdílet fotky pro mě těch nejkrásnějších dětí na světě. Těch našich <3
- Týna Ch. IG: @tyniech
