Co bych dělala v mateřství jinak: Věnovat se víc sama sobě a nesnažit se mít vše pod kontrolou

Pořád jsem se stresovala co bude, až… A hlavně jsem chtěla pořád vše pod kontrolou. K tomu občasné myšlenky že mě to na tý mateřský nebaví a pak zase výčitky, proč mě to nebaví, když to má být to nejhezčí období?!

V březnu to bude dva roky, co jsem se stala mámou. V poslední době si ty poslední roky rekapituluji a říkám si, co vše bych udělala jinak, lépe, co bych tolik neřešila, změnila

Být mámou je krásný, jsem ráda, že mi to bylo umožněno a jsem za to vděčná. Z druhé strany je to ale mnohem náročnější, než jsem čekala.

Směju sama sobě… naivko!

Vždy jsem milovala děti a hrozně si užívala všechna miminka v rodině i kamarádek a říkala si jak je super, že na to své miminko budu připravená a že to bude vše sluníčkové, protože přeci ty situace od ostatních znám a budu vědět co a jak.

Haha, teď se směju sama sobě, naivko.

Říkám si, proč mě nikdo nevaroval, že to bude v určitých směrech tak náročné hlavně po psychické stránce?!

Že by mě ostatní nechtěli strašit, nebo se o tomhle prostě nemluví? Kdo ví, každopádně zpětně bych vytrhnutí ze svého snění uvítala. Proč? Protože bych s tím mohla počítat a i se na to připravit. Třeba by se nezměnilo nic, ale třeba by se změnilo hodně.

Za ty dva roky jsem si užila jen pár měsíců

V poslední době nad vším přemýšlím hlavně proto, že už dva roky mám dítě a z celé té doby jsem si užívala jen pár měsíců a už teď mě to mrzí. Chtěla bych si užívat všechno víc a štve mě, že jsem to nedělala a vlastně pořád jen četla články co a jak dělat správně, kdy přesně má malá jíst, pořád jsem se stresovala co bude až… a hlavně jsem chtěla pořád vše pod kontrolou.

K tomu občasné myšlenky že mě to na tý mateřský nebaví a pak zase výčitky, proč mě to nebaví, když to má být to nejhezčí období?!

Teď s odstupem času jsem přišla na tyto zásadní věci:

Skoro celé mateřství jsem řešila jen to, co je nejlepší pro dceru, že musím být s ní, dělat to nejlepší pro ní a uzpůsobit tomu vše. To byla ale blbost takhle to brát! Teď mě to dohnalo. Za ty dva roky jsem byla sama za svými koníčky, kamarádkami prostě někde, kde by to bylo o mně jen tolikrát, že bych to spočítala na jedné ruce a to teď vidím jako velkou chybu.

Musíme se věnovat sobě a mít čas jen pro sebe, je to nutnost pro psychickou vyrovnanost a větší pohodu.

Na to navazuje mé další zjištění a to je to, že nemá smysl pořád všechno řešit a mít nad vším kontrolu. U dětí to opravdu nejde a jen mi to přidělávalo stres.

Musím se naučit spoustu věcí neřešit a prostě je nechat být, ono to co řeším někdy přejde a ano, bude zase něco jiného, ale co už, zvládneme to.

A taky si popovídat s jinou mámou, která nám řekne „prosím tě klid tohle řešíš úplně zbytečně, nech to být, neměj tolik kontrolu, pořád jí neokřikuj, nech ji žít svůj svět a bude ti líp“ a je to svatá pravda. Potom tímto můžete pomocí jiné mámě zase vy, že jí takhle jednoduše řeknete váš názor.

Chce to se občas vypovídat a slyšet ten názor z jiného pohledu. Když si to člověk srovná a víc si toho uvědomí, je to mateřství hned hezčí a já teď můžu říct, že díky těmto uvědoměním si se mi ulevilo a užívám si naše chvilky mnohem víc a jsem klidnější, to je zázrak!

Takže i vám všem přeju více času pro sebe, klidu a méně řešení všeho,

Iveta

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *