Když jsem se stěhovala do Švýcarska za svým teď už manželem (Čech), tak jsem měla minimální šanci otěhotnět. O to větší bylo mé překvapení, když jsem 8 měsíců od přestěhování našla na testu dvě čárky.
Měla jsem strach z jazykový bariéry, jak všechno zvládnu vykomunikovat s gynekoložkou, ale překvapila jsem samu sebe a v němčině jsem se díky tomu zlepšila.
Co mě překvapilo bylo to, že jsem celý těhotenství nedostala těhotenskou průkazku, tady nic takového není, všechno má u sebe jen lékař v PC.
Všechny odběry, ultrazvuky a kontroly jsou podobné těm u nás. Jen na začátku jsem dostala spoustu brožur s informacemi o porodnici – kam volat až začnu rodit, co čekat, co zařídit do porodu a spoustu vzácných informací o možnostech mít Hebame (porodní bábu), kterou hradí pojišťovna, nebo kontakt na poradkyni pro rodičovství, kde se člověk může poradit o dokumentech, kurzech pro rodiče atd.
Přála bych možnost mít svou Hebame i maminkám v ČR
S Hebame jsme si s mužem sjednali schůzku a zajímalo jí, kde chceme rodit jestli v nemocnici, doma a nebo v porodních domech, kde jsou porodní báby a zaměřují se na alternativní porody. Představila mi porodní plán a spoustu užitečných věcí. Po porodu docházela k nám domů a radila mi s kojením, zajímala se o to jak to oba zvládáme, kontrolovala poporodní poranění a vážila a sledovala Emily (dceru), jak prospívá, doporučila kosmetiku pro miminko atd.
Určitě bych tuhle možnost mít Hebame doporučila a přála všem maminkách i v ČR.
Gynekoložka byla nekompromisní, musela jsem pracovat až do porodu
Ve Švýcarsku je normální, že se pracuje až do porodu, takže i když pracuju jako pokojská a mám fyzicky náročnou práci, musela jsem pracovat i přes zhoršenou pohyblivost, bolesti zad, tvrdnutí břicha a s dalšími obtížemi.
Gynekoložka byla nekompromisní, jediné co pro mě udělala, že mi ubrala počet hodin v práci z devíti na šest.
Bylo to náročné období a vůbec se nedivím, že dcera přišla na svět už v 35tt. Porod byl komplikovaný, těžký a dlouhý. Narodila se nám absolutně zdravá 3 kg vážící dcera.
Na šestinedělí jsem se cítila respektovaná
Přístup sester na šestinedělí i na porodním šále byl úžasný, profesionální a zároveň empatický a lidský. Cítila jsem se respektovaná a měla jsem dost informací a pozornosti, což jako zdravotní sestra umím ocenit.
Nikdo mi od chvíle, kdy se narodila až po odchod domů Emily nikam neodnesl, byla celou dobu u mě a sestřičky, když chtěli cokoliv kontrolovat, se mě zeptaly, zda můžou. Vím po zkušenostech z nemocnic v ČR, že u nás se tenhle přístup moc nenosí.
Být pacientkou ve Švýcarsku byla velmi cenná zkušenost a nemám co vytknout.
Do práce jsem se vracela po 3 měsících, jak je ve Švýcarsku zvykem
Ve Švýcarsku je normální, že je délka mateřské dovolené 12-14 týdnů, poté se ženy vrací k práci a miminka jdou do jeslí nebo k chůvě.
Pracuji v hotelu s lidmi z celé Evropy a opravdu není moc zemí, kde je žena doma s dětmi až 4 roky jako u nás. Myslím, že by si toho měli Češky vážit, že jim někdo tři roky hlídá místo v zaměstnání, není to samozřejmostí.
Když jsem se vracela, sice jen na 20 % po třech měsících, tak se jsem se ze strany známých z ČR dočkala kritiky. Jak můžeš opustit miminko! Marně jsem vysvětlovala, že ten jeden den v týdnu bude s otcem a že chci přispět do rozpočtu rodiny a neizolovat se doma s miminkem roky.
Ublížilo mi, když jsem slyšela, že jsem hrozná matka, že chodím na den do práce
Bylo to těžké, ale teď je Emily 11 měsíců a chodím pracovat dva dny v týdnu, kdy je doma s tatínkem doma a maximálně si v práci odpočinu hlavně psychicky, promluvím s lidmi a vracím se domů natěšená na další den rutiny s miminkem.
Myslím, že jsme k sobě jako matky, jako ženy, málo tolerantní a mě konkrétně dost ublížilo, když jsem slyšela, že jsem hrozná matka, když jí opustím na den, i když jsem neměla jinou možnost než se přizpůsobit zdejším pravidlům.
Být matkou ve Švýcarsku je zajímavá zkušenost, už jen proto, že jsme tu na vše s mužem sami. Rodina daleko a my jsme aspoň zjistili, že jsme tým a se vším si poradíme, když se podporujeme navzájem.
Jsem hrdá na nás oba a těším se na budoucnost.
- Magda V.
