Vždy jsem si myslela, že mám se svou mamkou krásný vztah, kamarádský. Ačkoli mě vychovávala babička. Máma přeci byla samoživitelka a musela hodně pracovat, ale „dostala jsem vše, po čem má dětská duše toužila.“
Mámy výchovu a metody jsem “propagovala” a vnucovala víceméně všem okolo už jako puberťačka, která se s chutí starala o mladší sourozence, miluji je jako své vlastní.
Až s odstupem času, kdy se ze mě stala mladá maminka malého chlapečka, se mi naskytl pohled na respektující výchovu a s tím spojené i velké otevření mých hluboko uzavřených ran z dětství.
Eko bio matka, ztratila selský rozum, internetová slepice… Jen příklad slov, které mi máma věnovala
Když se syn narodil, byl plačtivý, často se budil. Moje máma dala jasnou radu, nechat vyplakat! Protože to jen zkouší a chce na ruku. S tímto se já nedokázala ztotožnit, dvoutýdenní miminko mnou přeci nemůže manipulovat. Nikdy jsem ho nenechala vyplakat, nikdy.
Postupem času jsem začala sledovat víc a víc profilů na sociálních sítích, kde je osvěta respektující výchovy a různá témata, která mi otevírala oči víc a víc. Začala jsem číst i knihy na toto téma. Vřele mohu doporučit Respektovat a být respektován, nebo Dětský mozek vysvětlený rodičům.
Každopádně, s mou matkou jsme se víc a víc vzdalovaly, na vše měla odlišný názor a ačkoli já vždy mluvila slušně, ona na mě často útočila – přímo i ve svém okolí mně za zády. Eko bio matka, ztratila selský rozum, internetová slepice… Jen příklad slov, které mi věnovala.
Uvědomila jsem si, proč vlastně v dospělosti nedokážu odmítat, odbíhám, neumím se hádat…
Od chvíle, co se syn narodil jsem si začala uvědomovat spousty věcí, proč nedokážu nikdy říct ne? Zpětně si říkám, kolik jsem toho musela vytrpět ačkoli mi to nebylo příjemné, protože jsem nikdy neřekla ne.
Proč tomu tak je? Protože jsem v dětství slýchala věty typu:
“Neodmlouvej!”
“Buď slušná!”
“Nebuď drzá!”
A tak jsem celý život ta slušná holka, co neodmlouvá…
Velmi často se mi stává, že nedokážu svou práci dodělat, odbíhám a rozpracuji další. Týká se to i naprosto běžných domácích věcí.
A proč? Protože jsem denně a opravdu velmi často slýchala, ať jsem dělala cokoli…
“Pojď sem! Okamžitě jsem řekla!”
“Hned!! A neodmlouvej!”
A tak jsem se naučila odbíhat od nedokončené práce.
Neumím se hádat a každý sebemenší konflikt, nebo jen neshoda ve mě vyvolává velký stres a svíravý pocit v břiše.
Najednou si člověk vybaví, jak se doma řešila většina situací:
“Nebuď drzá! Jestli chceš pokračovat, tak můžeš zapadnout k sobě do pokoje!”
“Jdi do pokoje a přijď až se uklidníš!!”
“To nic není! Nedělej scény!”
Zkrátka jsem vždy byla na své emoce sama. A tak to řeším dodnes, s hlavou v polštáři plným slz, sama.
Proč neumím odporovat starším lidem? Říct svůj názor?
Protože přeci:
“Neodmlouvej starším!”
“Když se baví dospělí, tak mlč a šoupej nohama!”
Je toho mnohem více, co jsem v sobě otevřela až příchodem vlastního syna. Vše, co mě formovalo ve slušnou a hodnou holčičku. Otevřít tyto vzpomínky, nepochopení a bolest toho malého dítěte – to bolí. Ještě víc bolí se s tím učit pracovat a být sama sebou.
Nejhorší chvíle nastávají, když v situacích se synem, kdy je určitá chvíle vyhrocená a já nemám kapacitu mi naskakují tyto vzorce výchovy. Hlavně s tím se snažím pracovat a jít naprosto jinou cestou.
Doufám, že můj syn nebude jen další “hodné dítě” podle systému
Má máma nikdy nebyla máma s velkým “M” , vždy upřednostnila svůj klid, své pohodlí a zábavu. Naopak musím vyzdvihnout do nebes, kde už bohužel je, mou babičku.
Babička prý byla velmi autoritativní matka, velmi přísná. Ale jako babička to byla úžasná, pokroková žena, zpětně mi dochází, že ona jela naprosto respektující výchovu bez autority, násilí. Byl tam vzájemný respekt.
A za to jí nikdy nepřestanu být vděčná.
S mou mamkou je to těžší, žádný rozhovor ani na velmi klidné úrovni není možný. Vždy to vyhrotí, protože jsem “zase někde něco četla”… Protože byla na mě chudák sama a mám být prostě vděčná.. Vždyť mi vždy vše dovolila a dala. Každý by mi ji měl závidět. A přes to nejede vlak.
Bohužel.
Jsem moc ráda, že se svým synem mám krásný vztah. Plný důvěry a respektu. Beze strachu. Doufám, že to nepokazím a on jednou nebude jen další “hodné dítě” podle systému.
Nejsme v tom sami
Chci vyslovit mou velkou podporu a hlavně sílu, pokud řešíte stejný nebo podobný příběh. Je to těžké a je to běh na dlouhou trať, někdy i celý život.
Dáme to, nejsme v tom sami.
- Nikola V.
