Je toho mnoho, co jsem v sobě otevřela až příchodem vlastního syna. Vše, co mě formovalo ve slušnou a hodnou holčičku. Dnes o mně moje máma říká: Eko bio matka, ztratila selský rozum, internetová slepice…
Myslím, že jsme k sobě jako matky, jako ženy, málo tolerantní a mě konkrétně dost ublížilo, když jsem slyšela, že jsem hrozná matka, když jí opustím na den, i když jsem neměla jinou možnost než se přizpůsobit zdejším pravidlům.
Pořád jsem se stresovala co bude, až… A hlavně jsem chtěla pořád vše pod kontrolou. K tomu občasné myšlenky že mě to na tý mateřský nebaví a pak zase výčitky, proč mě to nebaví, když to má být to nejhezčí období?!
Když dneska přemýšlím o tom, jakou jsem vlastně měla představu o životě s novorozencem a malým dítětem, tak se musím sama sobě smát. Každé ráno jsem vstávala s pocitem „panebože, už zase“.
